Příběhy

Maminko, tatínku,
Pokud právě plánujete, že mi otevřete brány, abych mohlo přijít na svět, chtělo bych vám vzkázat:

Pri astrálnom výstupe sa mi podarilo dostať sa do miestnosti plnej obrazov. Išla z nich obrovská sila, skrývali v sebe neskutočné pochopenie a vášeň. Zároveň som vnímala ženu (brunetu), ktorá maľovala obraz. Dívala som sa na to, ako robí pohyby štetcom a  ako do toho dává tú lásku. Tak som sa rozhodla nacítiť krásne čisté vedomie maliarky a postupne som cítila, že ma dokáže maliarka vnímať. Vedela som presne, čo chcem vytvoriť aby to vyjadrovalo moju charizmatickú podstatu a tak sme začali spoločne maľovať....

Dosahuji tolik chtěné proměny a posunu! Ale nejde jen o meditaci, jsou to další úžasně zvolená cvičení a aktivity, díky kterým se měním, vývoj se děje každý den, vidím to instantně.

Vycházel z ní obrovský klid a pohoda. Navnímala jsem její úsměv, byla krásná. “Ahoj mami!” pozdravila mě. 

Dnes v noci mě z ničeho nic přepadla situace, kdy sem se zachvěl, začal slyšet elektrické výboje, vidět fialovo-růžovou barvu, místy s zářivě bílými body...pak, silné prasknutí, a já se jednak strašně lekl, hned na to jsem opět opustil své tělo, bez velkého úsilí... Jsem zvědav to ano, mám z toho však velký respekt až strach, bojím se duchů a jiných věcí, kterým se svou fyzickou silou neubráním...

Úplně mi tato zkušenost změnila pohled na spánkovou paralýzu, takže teď už vím, že se jí nemusím bát a brát ji jako něco děsivého, nebo jako nějakou poruchu, právě naopak, jsem za ni teď moc rád.

Ten nejintenzivnější pocit ve svém životě, cítím, že konečně vím, kam patřím, a že vím, kam chci jít. Ne utéct, ale poznávat. 

Asi v šestnácti jsem si uvědomil, že se mi splnil můj sen. Byl jsem jeden z hlavních vůdců naší bandy, mluvilo se o mně v sousedních městech, mladší kluci chtěli být jako já, oblékali se stejně, dokonce používali mé hlášky, chtělo se mnou chodit spoustu holek a všichni se mnou chtěli být kamarádi. Ale za jakou cenu? Věděl jsem, že něco ve mně bylo špatně. 

Ponořila jsem se do téhle krásy a najednou zjišťuji, cítím, uvědomuji si, že jsem mimo své tělo, že plně vnímám, jak sedím a jak jen přitakávám tomu, co říkají, ale nebyla jsem to na plno já... Jako bych slyšela svůj hlas někde v tunelu, tak vzdálený. 

Láďa vystoupil už po 3 dnech, díky volně dostupným materiálům na našich stránkách. Tady je jeho příběh 🔜