2,5 minutové video: "Mé okolí, rodina, sousedi, kamarádi, zákazníci, pošťák a dokonce i Vietnamka z naší večerky, která skoro nemluví česky, se mě začali vyptávat, co stojí za mou proměnou.... A tak mám potřebu všem veřejně odpověďět." Co se Hance přihodilo se dozvíš v krátkém videu, ve kterém sdílí své prožitky z posledních dní.
Začala jsem v pondělí. Během dvou dnů jsem si osvojila ovládání svého vědomí. Díky tomu se mne okamžitě začala vytvářet realita jakou jsem chtěla. Ve středu jsem měla v noci první astrální výstup.Ve čtvrtek ráno jsem se rozhodla, pokud nám do konce týdne přijdou nečekané peníze, že se tady v Astrální Akademii chci učit dál. A jak to dopadlo se dočteš v článku.
Hubert jel se svým kolegou na pracovní cestu. Rozhodl se, že ho nechá řídit a vyrazili na cestu směr Berlín. Vše probíhalo jako po drátku, silnice byly téměř prázdné a tak si to kluci razili 150 km/hodinu. 16 km před Berlínem ale kolegu přemohl mikrospánek a sjeli v plné rychlosti z dálnice a několikrát se přetočili přes střechu. Co bylo dál?
Maminko, tatínku,
Pokud právě plánujete, že mi otevřete brány, abych mohlo přijít na svět, chtělo bych vám vzkázat:
Pri astrálnom výstupe sa mi podarilo dostať sa do miestnosti plnej obrazov. Išla z nich obrovská sila, skrývali v sebe neskutočné pochopenie a vášeň. Zároveň som vnímala ženu (brunetu), ktorá maľovala obraz. Dívala som sa na to, ako robí pohyby štetcom a ako do toho dává tú lásku. Tak som sa rozhodla nacítiť krásne čisté vedomie maliarky a postupne som cítila, že ma dokáže maliarka vnímať. Vedela som presne, čo chcem vytvoriť aby to vyjadrovalo moju charizmatickú podstatu a tak sme začali spoločne maľovať....
Dosahuji tolik chtěné proměny a posunu! Ale nejde jen o meditaci, jsou to další úžasně zvolená cvičení a aktivity, díky kterým se měním, vývoj se děje každý den, vidím to instantně.
Vycházel z ní obrovský klid a pohoda. Navnímala jsem její úsměv, byla krásná. “Ahoj mami!” pozdravila mě.
Dnes v noci mě z ničeho nic přepadla situace, kdy sem se zachvěl, začal slyšet elektrické výboje, vidět fialovo-růžovou barvu, místy s zářivě bílými body...pak, silné prasknutí, a já se jednak strašně lekl, hned na to jsem opět opustil své tělo, bez velkého úsilí... Jsem zvědav to ano, mám z toho však velký respekt až strach, bojím se duchů a jiných věcí, kterým se svou fyzickou silou neubráním...
Úplně mi tato zkušenost změnila pohled na spánkovou paralýzu, takže teď už vím, že se jí nemusím bát a brát ji jako něco děsivého, nebo jako nějakou poruchu, právě naopak, jsem za ni teď moc rád.
Ten nejintenzivnější pocit ve svém životě, cítím, že konečně vím, kam patřím, a že vím, kam chci jít. Ne utéct, ale poznávat.