2,5 minutové video: "Mé okolí, rodina, sousedi, kamarádi, zákazníci, pošťák a dokonce i Vietnamka z naší večerky, která skoro nemluví česky, se mě začali vyptávat, co stojí za mou proměnou.... A tak mám potřebu všem veřejně odpověďět." Co se Hance přihodilo se dozvíš v krátkém videu, ve kterém sdílí své prožitky z posledních dní.
Začala jsem v pondělí. Během dvou dnů jsem si osvojila ovládání svého vědomí. Díky tomu se mne okamžitě začala vytvářet realita jakou jsem chtěla. Ve středu jsem měla v noci první astrální výstup.Ve čtvrtek ráno jsem se rozhodla, pokud nám do konce týdne přijdou nečekané peníze, že se tady v Astrální Akademii chci učit dál. A jak to dopadlo se dočteš v článku.
Děkuji šéfredaktorce Janě Šlégrové za úžasně strávené 2 hodiny. Takovýto rozhovor jsem ještě nezažil - originální otázky, autenticita, smích, vážnost. Prožili jsme spolu naprosto vše a vy tak utíkejte na novinové stánky a užijte si 7 stránkový rozhovor nejen o astrálním cestování v únorovém čísle (rok 2024) časopisu Záhady života, kde na vás vykukuji i z titulní stránky. Odpovídal jsem například na...
Dosahuji tolik chtěné proměny a posunu! Ale nejde jen o meditaci, jsou to další úžasně zvolená cvičení a aktivity, díky kterým se měním, vývoj se děje každý den, vidím to instantně.
Úplně mi tato zkušenost změnila pohled na spánkovou paralýzu, takže teď už vím, že se jí nemusím bát a brát ji jako něco děsivého, nebo jako nějakou poruchu, právě naopak, jsem za ni teď moc rád.
Ten nejintenzivnější pocit ve svém životě, cítím, že konečně vím, kam patřím, a že vím, kam chci jít. Ne utéct, ale poznávat.
Asi v šestnácti jsem si uvědomil, že se mi splnil můj sen. Byl jsem jeden z hlavních vůdců naší bandy, mluvilo se o mně v sousedních městech, mladší kluci chtěli být jako já, oblékali se stejně, dokonce používali mé hlášky, chtělo se mnou chodit spoustu holek a všichni se mnou chtěli být kamarádi. Ale za jakou cenu? Věděl jsem, že něco ve mně bylo špatně.
Ponořila jsem se do téhle krásy a najednou zjišťuji, cítím, uvědomuji si, že jsem mimo své tělo, že plně vnímám, jak sedím a jak jen přitakávám tomu, co říkají, ale nebyla jsem to na plno já... Jako bych slyšela svůj hlas někde v tunelu, tak vzdálený.
Musím si dávat velký pozor, nad čím přemýšlím, protože má mysl před mýma očima vše uskutečňuje!
Dříve jsem se vše snažil dělat obráceně: Domníval jsem se, že se musím co nejvíc rozkrájet a rozdat a teprve potom mě vlastně všichni uznají a ocení. Mýlil jsem se. Nikdo mně to neřekl, přesvědčil jsem se o tom postupným poznáváním sama sebe.