Vidění astrálního světa, neboli prohlédnutí “pevné hmoty” do astrálního světa, či snad jasnovidnost je přirozená schopnost každého člověka. Všichni se rodíme se s touto schopností, ale postupem času se jí většina z nás až dobrovolně vzdává.
Mnoho z vás si jistě pamatuje, že jste jako dítě prožívali neobvyklé věci. Chodili za vámi bytosti, andělé, zemřelí příbuzní, měli jste imaginární kamarády a cítili jste se s nimi skvěle. Podělili jste se o tuto zprávu se svými rodiči podobně jako:
“Vidíte toho hodného dědečka? Stojí přímo u vás.”
ale rodiče nutně nemuseli sdílet vaše nadšení. Již jako děti jsme tak uvěřili, že svět je omezený pouze na hmotu a astrální svět neexistuje, nebo v horším případě že je velmi děsivý.
Najednou se z onoho hodného dědečka se stává bubák, a tak je lepší ho vůbec nevidět.
A i když žijeme v otevřené rodině, kde nás podporují a věří v to, co vidíme, tak postupem času, s přibývajícími léty věříme stále více ve hmotu, ve které se pohybujeme. Jak krásně zmínila astrální cestovatelka:
“Rodiče mi sice věří, ale kamarádi se mi vysmáli, paní učitelka si zavolala rodiče do školy a ptá se, co se se mnou děje.”
Hmotný svět je vytvořený tak, abychom v něj zcela uvěřili a mohli si jej naplno užít. Užít si všechny jeho detaily i jeho krásnou omezenost. Ve chvíli, kdy nás již hmota přestane opět bavit, začneme se vracet k astrálnímu světu a i jako dospělí se během chvilky můžeme opět naučit vidět, vnímat i krátkodobě být v astrálních sférách. (Tedy i komunikovat s těmi, co do astrálních sfér odešli navždy, se zemřelými).
a promlouvají s nimi. Naši dceru navštěvoval zemřelý děda, kterého ona vůbec nepoznala, a přesto ho dokázala skvěle popsat a vyprávěla části jeho života.
Několikrát mě dcera zatáhla do koupelny, kde je úplná tma, a kochala se mou astrální září. Nadšeně vykřikovala:
“Mami, ty svítíš. Ty jsi nádherná víla.”
Několikrát do týdne nám přijde mail, kde řešíme, že dítě vidí v bytě nějakou bytost, a ani dospělí se tam necítí zcela dobře. Jakmile zde působíme, tak popíšeme rodině, co jsme viděli, jaká bytost tam byla a vždy se shodneme s popisem, který rodiče získali od dítěte a my jsme jej k dispozici neměli.
Pakliže máte doma nevítaného hosta, stačí ho nejdříve požádat o odchod. Pokud to nepomůže, stačí velmi silně procítit
“Ne. Zde nemáš co dělat. Toto je jen náš bezpečný prostor.”
Vizualizujte si, jak kolem vašeho bytu stavíte imaginární neproniknutelnou zeď a celý prostor je naplňen bílou láskyplnou mlhovinou. Možná vám to přijde jen jako vaše fantazie, ale věřte, že tento akt vyžene veškeré nechtěné bytosti z vašeho okolí.
Přicházíme na tento svět z astrálního prostředí a postupně přijímáme hmotný svět. Necháváme se jím pohltit, abychom se jej postupem času opět vzdávali a následně se vrátili do astrálního světa.
Pakliže chcete přirozeně vidět astrální svět, začněte trénovat vidění aury. Tuto schopnost se naučíte i během jednoho večera a je to základ pro každého astrálního cestovatele.
Děti jsou naší připomínkou, že existuje i něco jiného než hmota. Právě díky nim se opět setkáváme s nehmotným světem, bytostmi, nadpřirozenými událostmi a máme možnost si vzpomenout, že existuje i něco víc.
A víte co? Bytosti nejsou vůbec děsivé. Přijměte, že jsou to lidé stejně jako vy, jenom již nemají hmotná těla. Jejich charisma jim zůstává, vzpomínky, zážitky… pořád jsou to oni. Tak proč se jich bát? Buďme zcela přirození 🙂
Kdykoli si sedla na gauč či křeslo, uvolnila horní polovinu svého fyzického těla, nacítila tělo astrální a zkusila vystoupit. Toto praxí vypilovala, že ji celý tento proces zabral do 3 minut. Dělala to ale vždy, když se pohodlně usadila. Nijak na astrální cestování netlačila, užívala si pocity astrálního těla.
Rozhodnutí pro Astrální akademii jsem udělal z toho důvodu že jsem dlouhou dobu hledal odpovědi na otázky, které jsem nevěděl a nikdo mi je nedokázal zodpovědět. Ani zde jsem nenašel odpovědi, ale našel jsem způsob, jak se zeptat, abych odpovědi dostal. Pochopil jsem, že jsem to já, kdo odpovědi zná. Jsem tady kvůli tomu, abych jednou pro vždy změnil svůj život.
Zkoumáme techniky a způsob, jak si lépe a silněji uvědomit, že jsme ve snu. Učíme se techniky, jak ve snu zůstat co nejdelší dobu a vědomě tvořit svůj svět.
Byla noc klidná jako hladina nebeského jezera, a Mia, žena hledající odpovědi, ležela na posteli ve svém pokoji. Hodiny ukazovaly tři ráno. Prostor kolem ní se zdál být nekonečný, jako by její tělo už neleželo na posteli, ale vznášelo se v nekonečné vzdálenosti od zdi. „Co se to děje?“ šeptala si sama pro sebe, zatímco její vědomí bloudilo mezi snem a bděním. Byl to jen sen, nebo snad začátek cesty za hranice známého světa?