Dovolte mi vyprávět vám příběh, který mi změnil dech. Příběh, který nekončí s poslední tečkou, ale začíná v každém vašem dalším kroku po této zemi. Představte si muže. Jeho tvář je jako mapa světa, hluboké vrásky jsou koryta řek a jeho oči mají barvu noci nad prérií. Je to indiánský stařešina. On nemluvil slovy, ale celou svou bytostí. Vyprávěl o „Posvátné dohodě“.
„Víte,“ řekl tichým hlasem, který zněl jako šumění listí, „my nejsme páni tvorstva. Jsme jen nitkou v pavučině. Když jdeme lovit, nejdeme si brát. Jdeme prosit o dar.“
Popsal ten okamžik: Lovec vyjde do lesa a nehledá kořist. On se modlí. „Můj bratře,“ volá v duchu ke zvířeti, „moje rodina má hlad. Pokud je tvůj čas naplněn, pokud je tvá cesta zde u konce, prosím, daruj mi své tělo, abychom mohli žít. Slibuji, že tvá krev se v mých žilách promění v laskavost a tvůj duch bude dál žít v mých písních.“
A pak se to stane. Zvíře, chromé, staré nebo to, které cítí, že jeho duše už chce letět dál, samo vyjde z houští. Podívá se lovci do očí. Není tam strach. Je tam pochopení. Je to posvátná výměna energie. Lovec nebere život s výkřikem vítězství, ale s pokorou, která mu vhání slzy do očí. Každý kousek toho tvora je pak uctěn. Nic není zapomenuto. Nic není „anonymní kus masa“.
Teď na vteřinu zavřete oči a vnímejte svůj tep. Bum-bum. Bum-bum. Ten stejný rytmus teče v křídlech motýla, v tlapách vlka i v srdci laně.
Představte si, jaké by to bylo, kdyby se z vás stala bytost tak zářící a laskavá, že by se vás žádné zvíře na světě nemuselo bát. Představte si tu neuvěřitelnou hrdost, kdybyste mohli kráčet lesem a cítit, jak se k vám ptáci a srny přibližují, protože z vás necítí smrt, ale bezpečí.
To není slabost. To je ta nejvyšší forma lidské síly! Být tak silný, že nepotřebujete zabíjet, abyste se cítili mocní. Být tak bohatý ve svém nitru, že se radujete z pohledu na živé oko víc než z jídla na talíři.
Dopad, který zůstává
Tento článek ve vás nemá vyvolat smutek. Má ve vás probudit vznešenost.
Až příště usednete k jídlu, zeptejte se sami sebe: „Je v tomto jídle radost? Je v něm svoboda? Je v něm život?“ Když si zvolíte cestu, která neubližuje, nestáváte se „jen“ vegetariánem nebo etikem. Stáváte se zářičem světla.
V tu chvíli se mění vaše DNA. Vaše vědomí se rozšiřuje. Už nejste odděleni od přírody – vy jste přírodou, která chrání samu sebe.
Tento pocit ve vás zůstane. Bude s vámi zítra, až uvidíte mravence na chodníku a opatrně ho překročíte. Bude s vámi za měsíc, až ucítíte příval nečekané energie, protože vaše tělo už nebude hřbitovem strachu, ale zahradou života. A bude s vámi za rok, kdy se podíváte do zrcadla a uvidíte v něm člověka, který pochopil největší tajemství vesmíru:
Že láska k životu je ta jediná skutečná pravda.
Buďme hrdí na to, že jsme lidé, kteří se rozhodli milovat. Buďme lidstvem, které už nemusí brát, aby mělo dost. Buďme Radostí. Buďme Světlem. Každý jeden z nás, právě teď.
Spa
volně přepsáno z originálu na katriina.space
P.S. Pokud ve vás tento společný tep zarezonoval a hledáte lidi s odvahou vnímat život do hloubky, ráda se s vámi potkám v Astrální Akademii. Je to místo, kde společně měníme soucit v moudrost a sílu.