Sidris rodina: Světelný tunel smrti
Když člověk zemře, ocitne se tedy v astrálním světě, kde pak čeká na světlo?
Objevila jsem skutečné místo ze svého minulého života
Dostala jsem příležitost vyzkoušet regresní terapii a prožít silnou zkušenost, která mě osobně posunula dál. Tuto terapii jsem absolvovala už dvakrát u terapeutů z Můj Terapeut. Získala jsem nahlédnutí do jednoho ze svých minulých životů, o kterém bych se s vámi nyní ráda podělila.
Silný zážitek z dětství
Jako dítě jsem se jednou ztratila rodičům v lese. Po dlouhém a vyčerpávajícím bloudění jsem nakonec narazila na malý dřevěný srub. Když jsem zaklepala, otevřela mi starší žena s laskavým výrazem, která mě pohostila, nakrmila a nabídla přístřeší na noc. Ráno mě bezpečně doprovodila domů. Tento zážitek ve mně probudil pocit, že i já mohu něco přinést pro pohodlí rodiny. Od té doby jsem začala pomáhat mamince – a díky tomu měla více času i energie, aby se věnovala i mně. Spolu jsme tak našly cestu k sobě blíž, než kdy předtím.
Osudová láska a tragédie
Ve dvaceti letech jsem potkala Martina, když pomáhal sousedům s drobnými pracemi. Slovo dalo slovo, začali jsme si povídat a brzy zjistili, kolik toho máme společného. Cítila jsem, že se vzájemně doplňujeme, že naše společné procházky a rozhovory mě naplňují. Právě v těchto momentech jsem pochopila, že se dá život nejen prožívat, ale skutečně si ho užívat.
Po čase jsme se s Martinem rozhodli žít v oblasti Urkiola, kde jsme si založili rodinu. S dvěma dětmi jsem však byla velmi často sama. Muž navštěvoval hospodu, kde trávil raději čas se štamgasty než se svou rodinou, a jednou se z ní již nevrátil... Zemřel při bitce.
Zůstala jsem sama s našimi dětmi, ale muž mi zanechal vnitřní sílu, která mě teď drží nad vodou a dává mi odhodlání žít dál právě pro ně. Přestože mi chybí, nacházím v sobě důvod zůstat a bojovat. Občas mi přijde pomoci sousedka nebo její manžel, ale většinu věcí už zvládám sama. Postupně si uvědomuji, že musím být silná a samostatná.
Když byly děti malé, před spaním jsem jim často vyprávěla pohádky. Postupem času jsem ty příběhy začala sepisovat – psaní mě naplňuje a děti mé příběhy milují, což mi přináší nejen radost, ale i drobný přivýdělek. Díky psaní cítím smysl a spojení, a v tomhle krásném vztahu s dětmi nacházím sílu i naplnění.
Druhá šance na lásku
O něco později jsem potkala druhého muže, který miloval mě i mé děti. Byl nám oporou a skutečným přítelem, a vzájemně jsme se skvěle doplňovali. Mezi jeho největší přednosti patřila pracovitost. Po několika letech šťastného společného života však také tragicky zemřel v lese, kam jel s vozem pro dřevo, abychom měli čím topit.
Teď zůstávám sama, ale tuto situaci jsem přijala a nemám potřebu někoho hledat. Přesto se život stává čím dál náročnějším; s přibývajícím věkem už nezvládám tolik jako dřív a často mě přepadá smutek.
Jsem hrdá, že jsem se dokázala postavit na vlastní nohy
Ležím v posteli a občas mě přijdou navštívit přátelé z vesnice. Není mi dobře, zdraví mi už neslouží. V životě jsem zvládla mnoho věcí sama. Jsem hrdá, že jsem dokázala vše zvládat, že jsem se dokázala postavit na vlastní nohy.
Jaký to vše mělo smysl?
- Díky regresní terapii jsem si uvědomila, že není správné zůstávat tam, kde mi to neprospívá.
- Chci se otevřít novým lidem a zkušenostem, protože jen tak můžu růst.
- Nemám se bát požádat o pomoc, když cítím únavu a těžkosti. Pokud to neudělám, můžu přijít o energii a radost ze života.
- Život je příliš krátký na to, abychom setrvávali v místech, kde nejsme šťastní. Někdy je potřeba udělat krok zpět, odejít a načerpat novou sílu. Chci komunikovat, sdílet své pocity a nedovolit negativním myšlenkám, aby mě ovládly.
- Mám v sobě ohromnou sílu žít svůj život naplno.
Místo z regresní terapie skutečně existuje
Jaké bylo moje překvapení, když jsme po ukončení terapie zjistili, že Urkiola, kde jsem žila, skutečně existuje a podle fotek odpovídá mému popisu z terapie. Je to hornatá lesnatá rezervace, část Španělska.
Vaše Mandragoris
Urkiola - oblast ve Španělsku