K čemu je v praktickém životě ovládání vlastní mysli a jak poznám, že jsem zvládl první dva kroky ze tří ve vašem návodu?
Takže jakmile k nám myšlenka přijde, tak ji odsunout dále a čekat v roli pozorovatele na další myšlenku. Toto je poměrně těžko uchopitelné, ale když se na to podíváme z pohledu praktického života, je to velmi účinné cvičení. Vezměme si příklad, kdy se chceme učit a myšlenky nám lítají do budoucnosti, minulosti a do říše fantazie.
V tu chvíli nám toto cvičení umožní myšlenku na budoucnost jednoduše odsunout a vrátit se zpět k učení, přijde další myšlenka – lehce odsuneme a dále se učíme. Je nám smutno po hádce s partnerem? Myšlenku odsuneme dál a věnujeme se aktivitě, kterou chceme. Nestáváme se tedy otroky nechtěné myšlenky, které se nedokážeme zbavit, ale zcela vědomě ji pošleme dál a vybereme si další prožitek.
K tomu, abychom nemuseli často odsouvat nevhodné myšlenky, nám poslouží druhý krok – tedy vědomé ovládnutí jedné myšlenky. Znamená to uzavřít se před okolními myšlenkami. Tedy budu se učit, vnímám pouze učení a ostatní myšlenky nemají šanci. Jsme uzavřeni ve své sféře s naší jednou myšlenkou a ostatní na nás můžou někde z dálky mávat a upoutávat naši pozornost, ale my se nedáme a dále se soustředíme.
Jakmile náhodou nevítaná myšlenka přijde, díky prvnímu kroku ji již dokážeme bravurně odsunout a vrátit se k naší aktivitě. Jak je vidět, tyto dva kroky navzájem spolupracují a jejich zvládnutí nám přinese komfortnější život. Náš život, naše realita je závislá pouze na našich myšlenkách. Tedy, když dokážeme odsunout nechtěné myšlenky a udržet si námi vybranou, budeme mít hned krásnější život.
Pustit veškeré myšlenky – toto lze využít v praktickém životě při zahlcení. Máte moc úkolů, mnoho lidí na vás mluví, vy nevíte, co dřív, a již víte, že se v myšlenkách topíte. Takto to dál nepůjde. Tedy usedneme, vše pustíme, jdeme do nicoty myšlenek a při návratu si postupně nabíráme pouze chtěné a v nejvhodnějším pořadí.
Je to takový restart zaseknutého počítače, v němž jsme měli otevřeno spoustu dokumentů. Po obnovení již nebudeme automaticky otvírat všechna původní okna, ale půjdeme postupně a systematicky. Tedy ve chvíli, kdy toto zvládáte v běžném životě, tak již máte reálné důkazy, že jste svou mysl ovládli.
Spolu můžeme jít ještě dále... na terapeutickém lehátku. Více na MujTerapeut.cz
Ponořila jsem se do téhle krásy a najednou zjišťuji, cítím, uvědomuji si, že jsem mimo své tělo, že plně vnímám, jak sedím a jak jen přitakávám tomu, co říkají, ale nebyla jsem to na plno já... Jako bych slyšela svůj hlas někde v tunelu, tak vzdálený.
Chtěla bych požádat o váš názor na situaci, která mě přivedla k výběru právě těchto vlastností, a radu, jak se v těchto situacích správně zachovat. V práci máme kolegyni, která je velmi negativní, lidi křivě obviňuje z různých chyb, přede všemi je shazuje a má pocit, že jí všichni dělají naschvály. Jak to mám zvládat?
První údery mě naprosto šokovaly! Rozběhly se skrz temnotu a zaplnily celý prostor, tak hutně a reálně. Měla jsem pocit, že v tu chvíli hudba ožila a já jsem byla v ní, její součástí. Od té chvíle jsem již hudbu nevytvářela svým vědomím, ale za pomoci spolupráce s hudbou samotnou.
Procházím dřevěným městečkem, mám na sobě divné věci, cesta je z kamenů. Vidím hrad. Lidi jdou kolem mě zahalení, nevidím obličeje. Cítím směs vzduchu a zvířat. Jdu víc do města a vidím dřevěné baráčky.